Ad entropa

Když si to tu tak projíždím, můžu si sám sobě říct, jak to krásně upadá a že tady chybí jedna zásadní věc - filozofické pojednání, něco co by tomuhle podniku dodalo na vážnosti a taky něco, co by mělo svojí vlastní výpovědní hodnotu posunutou k nebesům třeba tím, že bude nést určitý umělecký atributy...třeba tím, že to bude poloautomatický text. Vždycky jsem si něco podobnýho chtěl zkusit, odhalit své vnitro, potom od sebe poodstoupit a pak si říct bam!, to se mi to povedlo a samo od sebe, to budu dělat pravidelně..a chci sedmdesát na hodinu. No ale abychom teda začli. Dnešek se totiž převážně skládal z toho, že jsem vstal. Což není špatnej začátek, pokud to nekončí jen u konstatování předešlého faktu a taky toho, že za oknem je mlha a poprchává. Proto vynechám dnešek a přejdu k něčemu trvalejšímu. Takže vstal jsem a budu vám vyprávět o tom, co to vlastně je ta entropa. A nemyslím tím Entropu, ale entropu, nebo lépe entropický princip a to hlavně proto, aby to nebylo off topic. A aby to nebylo tak dlouhý, je čas na reklamu:

Jsou totiž takový teorie, že vědomí, poznávající svět, ho nepoznává pasivně jen tím, že ho pozoruje, ale tím, že vědomí (připlácnutá k jednotlivým lidem) mezi sebou komunikují, dávají pozorovanému předmětu existenci i pro jiná vědomí, která o jevu neměla ani šajna. A pak prsk, najednou je tady kolo a pak myspace. Ve zkratce by se to totiž mělo tak, že když by nás přestal zajímat vesmír, nebo slunce, tak by prostě nebylo. Je to trochu motanice, ale dává to smysl. Tuhle roli totiž hraje taky tenhle blogísek - je to jeden z mála fyzickejch důkazů, že whiteblackers doopravdy existujou. A pokud bychom o nich přestali mluvit a psát, mohlo by se stát, že přijdem do zkušebny a naše věci tam nebudou. Už teď začínám pociťovat, jak se časoprostor začíná přetvařovat, protože ve zkušebně fakt mizí věci! Každej víkend něco...teď už aspoň mám teorii, která to vysvětluje. Není to zrovna teorie z nejlepších, ale když to porovnáte s tím, když vám někdo řekne, že všechno, co existuje, existuje v prostoru zvaném vesmír a jestli o něm něco víme, tak je to fakt, že se rozpíná. Hm, kam? No, asi zase sám do sebe, každému jeho antičástici, že ano. Kdepak asi jsou blackwhiters a co asi hrajou? No, pomalu tím uzavřeme první splašenou část, o pokračování si nepište na náš myspace, mátlo by to naše producenty. Taky bych nerad, abyste o tom moc přemejšleli, protože jestli z toho budete něco mít, tak nejspíš akorát nutkání se opít. Tyhle problémy za vás řeší týmy odborníků na celým světě a nebejt jich, tak ani nevíte, že je možný o něčem takovým přemejšlet, proto by od vás bylo hezký, kdyby jste jim poslali něco na účet do komerčky, nevadí jim tolik, že nemaj co na sebe, ale hlavně už nejsou peníze ani na to pivínko a na cigárka. Nebo třeba na mléko....Ale to jsem se zas nechal unýst, proto vyhlašuju přestávku.

Jestli jste si odpočinuli, přecházím k dalšímu tématu, za který se kamenuje, a sice anime. Protože existuje příliš mnoho otakuserverů, hentaimagazínů, kawaiiobrázků a arigatogozaimas lekcí a pouček, chci upozornit pouze na jeden krajně normální seriál v krajně normálním anglickým dabingu, kterej je hodno servírovat na večer i u příležitosti rána, jakým je to dnešní - čili v momentě, kdy máte chuť tomu fyzickýmu tady dát vale a v rámci entropickýho principu si myslet na něco tak intenzivě, že to splácate tak, aby to obdrželo jakous takous rovinu existování, abyste zabořili svoje prsty do stěn reality a drásali je na kusy s marnou snahou prokopat se k pravdivému světlu bytí, necháte své podvědomí, osedlané seuperegem, jódlovat a ujíždět po plantážích s třtinovým cukrem, abyste občas přetáhli bičem přes záda tu línou mrchu vůli dělat něco dlouhodobýho a kloudnýho, někde vzadu stejně víte, že je to jenom chemie a elektrika a a a...Zpět. Prostě máte blbou nebo jakoukoli jinou náladu. A tak je tu středoškolská romance, která vám poradí, že čím častějc místo hysterie necháte ruce v kapsách, povzdechnete a koutkem úst pronesete univerzální: "yeah, whatever", tím snadnějc se vám bude zachraňovat svět tak, jak ho známe. Zároveň ale moc dobře víte, že kdyby jste ho nezachránili, tak je to taky jedno, když se utváří pořád zas a znova. Navíc, bohyně je na vaší straně. Je sice v pubertě a dost znuděná, ale naproti tomu má každej den jiný vlasy a šikanuje mikuru. Je nad slunce jasnější, že jediná členka literárního klubu na škole nemůže bejt nikdo jinej, než alien.

The Melancholy of Haruhi Suzumiya.

Přestávka č.2: Příznivci black books si můžou udělat soutěž a porovnat si stand up dylana morana a billa baileyho..

VS.

Když už jsme u tý melancholie, v pátek jsme vyjeli na výlet do kotelny, kde se sešli niceland a xindl x. Bylo tam překvapivě málo lidí a je zvláštní, jak se vždycky znásobí jejich počet, když skončí koncert a začne diskotéka. Pro mě neuchopitelná záhada. Ale byl to hezkej večer. Díky k. teď vím, s kým spí airfare a že se panu motyčkovi při podepisování klepe ruka a vůbec spoustu dalších věcí. Taky jsem si oblíbil dvě věci - bezdrátový sluchátka a usb lampičku. Připadám si strašně moderní. A jestli aspoň jeden z nás sebere odvahu a telefon, bude i ňákej ten gig. Ale přeci to nezakřiknem, takže pšššt a dobrou...

Ale dyť já vim, že chcete ještě, všichni přece milujou ultradlouhý posty.. tak ale naposled: