Showing posts with label whiteblackers. Show all posts
Showing posts with label whiteblackers. Show all posts

Monday, 25 May 2009

Message from the leader


Hello umpa-lumpas of music! Je to tady, téměř po 3 letech se chystáme do studia. Po začátečnícké (mylné) euforii z Optimistic Future a DIY dirty pokusu/omylu Stroke Me vstupujeme (snad) do nové éry. Tento víkend jedeme do pekla v Hradci nahrát 2 hity. Ještě se neví zda to bude demo nebo jakože 2 singly? Každopádně už se na to těšíme, že to snad bude "TO". Po nahrátí se svěříme do rukou Vojty S. k mixu a masteringu (případě k electro-clashi, haha). Pak už jen spamovat, spamovat a penetrovat všechny available indie prdele...

Jinak jsem byl na Sunshine - gig byl musím říct docela povedenej, Orgáč k nim sedí a takhle natřískaný Roxy teda nepamatuju... S deskou je to trochu horší, takový pokračování Dreamera -
nic navíc, nic moc progrese, klasická špetka (sebe)vykrádání, prostě takhle to všem stačí a máme to tak rádi...

Takže nám zachovejte přízeň (žádná není, já vím...) a snad to nebude tak dlouho trvat a stát za hovno jako každý dosavadní nahrávání...

Thursday, 23 April 2009

Poprad Ambivalention


Je to zvláštní. I když jsme vcelku přesně věděli, do čeho se ženem, že budou vířit trika slipknotů a kornů vzduchem, že první věta, kterou uslyšíme po vysoukání se z auta bude variace na téma "..chceš půllitrem?" (samozřejmě byly plastový), že budem hrát přesně v ten čas, kdy maj všichni dost a odpotácí se umřít někam do křoví, že kvůli cigáru je třeba jít do nonstopu kdesi u náměstí a zvukovka proběhne stylem je slyšet ňákej zvuk, takže je to oukej, zkrátka navzdory tomu všemu, co nutně nastat muselo (přeci jenom, co by se tak mohlo skrývat pod poetickým názvem Rockový festiválek), jsme se jednoznačně shodli, že náš výstup nebyl tak úplně na hovno, for fuck sake. Takže dobrý. Užili jsme si to. Sál jsme měli jenom pro sebe, neboť zel prázdnotou, ve který se krčil náš ostrůvek věrných, takže jim patří velký dík za to, že to s náma přečkali (skoro, viď jeane) až do konce..Přišel jsem na to, že dělat si z toho prdel je jednodušší a zábavnější..


Bohužel nejsme natolik schopní muzikanti, abychom měli tu čest předskakovat přední české kapele argema, této úlohy se jistě rádi zhostí absolutní a jednohlasně zvolení Bulldock, Rufus pak dostane po půlnoci na starost rozverné fanoušky kabát revival (ano, je tu napsáno jméno těch, kteří nesmějí být jmenováni v těchto prostorách, proto zasáhla cenzura...schválně kdo na to přijde!). Vítězům tímto otevřeně závidíme!

Toliko k výsledkům, ještě nějaký to photo (autorská práva náleží tondovi&kate):









Monday, 6 April 2009

We advertise, therefore we play...


Jestli nechcete, aby nás převálcovali metloši a drunken people with enormous heads, přijďte nás podpořit v sobotu večer a v neděli ráno do ústí nad orlicí, kde je na programu vystoupení kapel z minulýho ročníku, převážně pod krycími názvy, s naší milostovou premiérovou účastí. Je dost dobře možný, že proběhne tradiční střídání basáků, takže si to nenechte uniknout. Čekáme na vaše hlasy!

Tuesday, 17 March 2009

Ad entropa

Když si to tu tak projíždím, můžu si sám sobě říct, jak to krásně upadá a že tady chybí jedna zásadní věc - filozofické pojednání, něco co by tomuhle podniku dodalo na vážnosti a taky něco, co by mělo svojí vlastní výpovědní hodnotu posunutou k nebesům třeba tím, že bude nést určitý umělecký atributy...třeba tím, že to bude poloautomatický text. Vždycky jsem si něco podobnýho chtěl zkusit, odhalit své vnitro, potom od sebe poodstoupit a pak si říct bam!, to se mi to povedlo a samo od sebe, to budu dělat pravidelně..a chci sedmdesát na hodinu. No ale abychom teda začli. Dnešek se totiž převážně skládal z toho, že jsem vstal. Což není špatnej začátek, pokud to nekončí jen u konstatování předešlého faktu a taky toho, že za oknem je mlha a poprchává. Proto vynechám dnešek a přejdu k něčemu trvalejšímu. Takže vstal jsem a budu vám vyprávět o tom, co to vlastně je ta entropa. A nemyslím tím Entropu, ale entropu, nebo lépe entropický princip a to hlavně proto, aby to nebylo off topic. A aby to nebylo tak dlouhý, je čas na reklamu:



Jsou totiž takový teorie, že vědomí, poznávající svět, ho nepoznává pasivně jen tím, že ho pozoruje, ale tím, že vědomí (připlácnutá k jednotlivým lidem) mezi sebou komunikují, dávají pozorovanému předmětu existenci i pro jiná vědomí, která o jevu neměla ani šajna. A pak prsk, najednou je tady kolo a pak myspace. Ve zkratce by se to totiž mělo tak, že když by nás přestal zajímat vesmír, nebo slunce, tak by prostě nebylo. Je to trochu motanice, ale dává to smysl. Tuhle roli totiž hraje taky tenhle blogísek - je to jeden z mála fyzickejch důkazů, že whiteblackers doopravdy existujou. A pokud bychom o nich přestali mluvit a psát, mohlo by se stát, že přijdem do zkušebny a naše věci tam nebudou. Už teď začínám pociťovat, jak se časoprostor začíná přetvařovat, protože ve zkušebně fakt mizí věci! Každej víkend něco...teď už aspoň mám teorii, která to vysvětluje. Není to zrovna teorie z nejlepších, ale když to porovnáte s tím, když vám někdo řekne, že všechno, co existuje, existuje v prostoru zvaném vesmír a jestli o něm něco víme, tak je to fakt, že se rozpíná. Hm, kam? No, asi zase sám do sebe, každému jeho antičástici, že ano. Kdepak asi jsou blackwhiters a co asi hrajou? No, pomalu tím uzavřeme první splašenou část, o pokračování si nepište na náš myspace, mátlo by to naše producenty. Taky bych nerad, abyste o tom moc přemejšleli, protože jestli z toho budete něco mít, tak nejspíš akorát nutkání se opít. Tyhle problémy za vás řeší týmy odborníků na celým světě a nebejt jich, tak ani nevíte, že je možný o něčem takovým přemejšlet, proto by od vás bylo hezký, kdyby jste jim poslali něco na účet do komerčky, nevadí jim tolik, že nemaj co na sebe, ale hlavně už nejsou peníze ani na to pivínko a na cigárka. Nebo třeba na mléko....Ale to jsem se zas nechal unýst, proto vyhlašuju přestávku.



Jestli jste si odpočinuli, přecházím k dalšímu tématu, za který se kamenuje, a sice anime. Protože existuje příliš mnoho otakuserverů, hentaimagazínů, kawaiiobrázků a arigatogozaimas lekcí a pouček, chci upozornit pouze na jeden krajně normální seriál v krajně normálním anglickým dabingu, kterej je hodno servírovat na večer i u příležitosti rána, jakým je to dnešní - čili v momentě, kdy máte chuť tomu fyzickýmu tady dát vale a v rámci entropickýho principu si myslet na něco tak intenzivě, že to splácate tak, aby to obdrželo jakous takous rovinu existování, abyste zabořili svoje prsty do stěn reality a drásali je na kusy s marnou snahou prokopat se k pravdivému světlu bytí, necháte své podvědomí, osedlané seuperegem, jódlovat a ujíždět po plantážích s třtinovým cukrem, abyste občas přetáhli bičem přes záda tu línou mrchu vůli dělat něco dlouhodobýho a kloudnýho, někde vzadu stejně víte, že je to jenom chemie a elektrika a a a...Zpět. Prostě máte blbou nebo jakoukoli jinou náladu. A tak je tu středoškolská romance, která vám poradí, že čím častějc místo hysterie necháte ruce v kapsách, povzdechnete a koutkem úst pronesete univerzální: "yeah, whatever", tím snadnějc se vám bude zachraňovat svět tak, jak ho známe. Zároveň ale moc dobře víte, že kdyby jste ho nezachránili, tak je to taky jedno, když se utváří pořád zas a znova. Navíc, bohyně je na vaší straně. Je sice v pubertě a dost znuděná, ale naproti tomu má každej den jiný vlasy a šikanuje mikuru. Je nad slunce jasnější, že jediná členka literárního klubu na škole nemůže bejt nikdo jinej, než alien.

Přestávka č.2: Příznivci black books si můžou udělat soutěž a porovnat si stand up dylana morana a billa baileyho..



VS.



Když už jsme u tý melancholie, v pátek jsme vyjeli na výlet do kotelny, kde se sešli niceland a xindl x. Bylo tam překvapivě málo lidí a je zvláštní, jak se vždycky znásobí jejich počet, když skončí koncert a začne diskotéka. Pro mě neuchopitelná záhada. Ale byl to hezkej večer. Díky k. teď vím, s kým spí airfare a že se panu motyčkovi při podepisování klepe ruka a vůbec spoustu dalších věcí. Taky jsem si oblíbil dvě věci - bezdrátový sluchátka a usb lampičku. Připadám si strašně moderní. A jestli aspoň jeden z nás sebere odvahu a telefon, bude i ňákej ten gig. Ale přeci to nezakřiknem, takže pšššt a dobrou...

Ale dyť já vim, že chcete ještě, všichni přece milujou ultradlouhý posty.. tak ale naposled:

Tuesday, 3 February 2009

Echoes of the Future #3

Poslechový souhrn:

V lednu se roztrhnul pytel s folkařema, asi už všichni ti vousáči cejtěj v kostech, že se blíží jaro, a tak vylejzaj z děr.
  • Gustaf Spetz (sweden) - nemůžu si pomoct, ale pořád tam slyším toho trpícího thoma yorka.
  • Peasant - jsou moc příjemný, zasněný písně co běžej ve filmech, kde jsou zpomalený záběry Jí a ta píseň vyjadřuje, jak moc tam chybí On
  • Phaser - jsou starší (2002) shoegaze, maj pěknej zvuk, připomíná mi to Saybiu, ale není to tak uřvaný
  • Timber Timbre a The Dogs už jsou na nmm, psi jsou normálnější, jsou pro mě zatím stravitelnější (1, 2, 3, 4 useless useless me, lalala)
Na závěr folkového speciálu tradičně žena, pokrývající arcade fire:



Dále cz toneless dávaj album zadarmo, což je chvályhodné i poslouchatelné (narozdíl od pusinek, který maj jenom dobrej soundtrack). Po roce a půl jsem se odvážil pustit si telefon tel aviv, doufám, že s tou jeho smrtí to nemá nic společnýho. Objevil jsem stopu po prvních boy kill boy u the jakes a sluší jim to, i když suzie tam není. Libí se mi teď hlavně the whitest boy alive, je to zvuk nu jazzu ale s melodiema a dělaj dobrou atmosféru. Stejně jako věčně omílaní animal collective, který mi přijdou ryze atmosférický - jdou u toho prostě přečíst noviny. Tv on the radio jsou dobrá koláž. Pro studium delayů jsou dobrý coastal a pěknej zvuk čistejch kytar maj gray may z finska (hlavně v daisy chain on knife parade). Junior Boys = party. Starší video:



Jinak wb zkouší zkoušet, hlavní je se sejít, poslepoval, poupravil a vyfotil jsem si pedalboard (ale je zamaskovanej kvůli opisování :)) a vyhlížím ps-5. Plány se snovaj, ale pomalu. Snad to nakonec bude stát za to.

Tuesday, 6 January 2009

Záskok v PK


Další koncert v domovině se konal navzdory místopřísežnému přesvědčení wojťase, kterej se zařek (a jeho přesvědčení jak jinak než časem dolehlo na celou kapelu), že v pk už nikdy hrát nebudem. Nemáme rádi pankáče. Nebo to je tím, že naše hrdost dostala zásah, když jsme zjistili, že nejsme uvedeni v sekci kapely. Nebo že nehrajeme dost tvrdě. Takže jsme HC nahradili vazbou. A pak zas. A zas. A pak mi vypnuli delay. Ale někdo nám i zatleskal (nebo mi jen zvonilo v uších? asi z toho vazbení). "Džet blak" (jak se vyslovil pořadatel) přišli, ale asi jim něco chybělo. Tak si jenom dali pivo a řekli, že džet blak nejsou. Takže se náš playlist roztáh do neuvěřitelných rozměrů a muselo se vzpomínat na starý pecky. A fláky.



Ale co bylo dobrý, tak po dlouhý době zvukař byl dobře naladěnej a k tomu i jeho obří mixpult. Takže zvukaři dík. Jakož i příchozím friends i zvědavcům. A taky rejpalům, co nabízej zpěvačky jako na běžícím páse. Pak byl nil, ale to jsem neviděl. Teda viděl, ale jinej den. A není rain jako rain. Co bylo dřív, to už asi nikdo nezjistí. Nás čekala osa zla, konec v matrixu.
Pár fotek, díky vojtovi a půjčenému foťáku:

Monday, 5 January 2009

Bird Cage

Dva roky po legendární koncertní birthday party v kleci (honosící se názvem choceňské výstaviště) jsme ve spolupráci s pasažéry uspořádali orgiastickou koncertní session. Zúčastnili se milovníci placeba Ellayne, dnes už bohužel v troskách a nechyběl ani spřízněný projekt Deexs, který se o všem zmiňuje zde. Celá akce se dost protáhla, kromě několikanásobného skoku do sena proběhlo telefonní karaoke, záznam bohužel skončil v propadlišti dějin, vše se zakončilo pověstnou becherovou smrští a úklidem, jak jinak. Kdo nebyl, lituje dodnes. Tondovi se podařilo zachytit pár okamžiků:











Díky všem co přišli podpořit lokální umělce. Ještě fotografický videozáznam stroke me, o tomhle songu ještě bude řeč.


Hello


pokud Vám nestačí ořezaná verze informací ze života mladých a nepochopených pozérů whiteblackers, připravili jsme pro Vás weblog u příležitosti nových začátků, který má za úkol odhalit to, jak k nám přichází inspirace a možná díky tomu přijdete i na to, proč jsme se, ač proti své vůli, ocitli v roli lokálních trendsetters. Budete zde nacházet reporty z koncertů, fotky, komentáře o tom, co se děje po okolí a jak se to promítá do nás. A pokud ne, tak tady bude něco úplně jinýho. Pomůže Vám to orientovat se v tom, co uctívat a co nenávidět. Žijeme v postmoderní době a velká část života se řídí právě tímhle. Tak reagujte. Poklona