Další ze zpěvaček, co se může last.fm komunitě silně protivit. Kate Nash ztělesňuje svojí vlastní škatulku, tudíž každá holka s kytarou nebo za piánem, co střídá bláznivě veselý pokřiky a melancholický stesky, bude nutně srovnávaná s ní (aspoň po nějakej čas) a mě baví si mezi nima vybírat. A Maia je zajímavě exotická směs - je to napůl švédka (zemi, který vděčím za ane brun), napůl japonka (odkud momentálně poslouchám zasněný shoegaze asobi seksu). Samotná deska, jejíž tajuplný název jsem si pro sebe dovolil přeložit jako Gothenburg vs Stockholm, je pak pravá postmoderní koláž, kde je pravej rokec se ságem, smyčce s piánem, pokřikovaní on' on' on' ooon a samozřejmě zamilovanej duet. Zdvojenej zpěv mi připomíná dvojku Tegan and Sara a zvláštní, trochu šišlavý zabarvení zase tetu Vivian z Pushing Daisies. Jestli něco postrádám, tak je to jakákoli spojnice s tradicí, konkrétně japonskou. Mám strach, aby se zvláštní lidi, jako je Maia, neintegrovali a nezeuropizovali natolik, že z nich potom budou jenom další Kate, akorát exotický, protože jim táhne na třicet a maj šikmý oči a přesto dokážou blbnout v klubu. Každopádně na kocovinu a podobně rozhozený stavy mysli doporučuju...
Osmdesátkový new wave, který jsem teď, poté co jsem vyměnil poslech šumící desky za kompletní diskografii v mp3, nucen ocenit ještě jednou a ještě více. Kromě toho, že elektrickej bál je důkaz, že ska tady už bylo a líp, že český texty můžou bejt vtipný a zároveň nebejt sprostý nebo smysluprázdný (rik šou, co s tím sklem, chtělas to vidět), je úžasný sledovat surfování mezi rockovým nářezem, diskotékou a balkánskou dechovkou (notorik, zákon džungle,...). Kdo neuslyšel, nepochopí.
No comments:
Post a Comment